Lodní deníky z plavby Jacoba Roggeveena v roce 1722

Na této stránce
  1. Oficiální deník pana Jacoba Roggeveena
  2. Zpráva vrchního šikovatele Carla Friedericha Behrense

Jacob Roggeveen byl prvním Evropanem, který vstoupil na Rapa Nui, a to v roce 1722.

Oficiální deník pana Jacoba Roggeveena

Přepsal, přeložil a vydal Bolton Glanvill Corney. Vydáno v roce 1908.

Přeloženo z němčiny podle díla CARLA FRIEDERICHA BEHRENSE: Der wohlversiichte Süd-Länder y das ist: ausführliche Reise-Beschreibung um die Welt.

Zdrojový soubor (.pdf): The voyage of Captain Don Felipe González to Easter Island 1770-1, s. 93–115

5. Naše šířka podle výpočtu byla 27 stupňů 4 minuty jižně a délka 266 stupňů 31 minut, kurz západ ½ jih, uplutá vzdálenost 7 mil, vítr od severoseverozápadu k jihozápadu, vánek nestálý, s bezvětřím, též zamračeno a přeháňky. Spatřili jsme želvu, plovoucí chaluhy a ptáky. Kolem desátých přesýpacích hodin odpolední hlídky se The African Galley, která plula před námi, stočila proti větru, aby na nás počkala, a dávala signál, že je v dohledu země; když jsme ji po uplynutí čtyř přesýpacích hodin dostihli, neboť vánek byl slabý, otázali jsme se, co spatřili. Na to nám bylo odpověděno, že všichni zcela zřetelně viděli nízký a plochý ostrov ležící po pravoboku, asi 5 ½ míle daleko, k severu a k západu. Načež se uznalo za dobré plout se zmenšenými plachtami až do konce první hlídky a pak se zastavit a vyčkat svítání. Když bylo takto rozhodnuto, byla potřebná zpráva podána kapitánu BOUMANOVI, který plul za námi; a zemi bylo dáno jméno Paásch Eyland, protože jsme ji objevili na Velikonoční den. Mezi lidmi zavládla veliká radost a každý doufal, že se tato nízká země ukáže být předzvěstí pobřeží neznámé Jižní pevniny.

6. Měli jsme slabý vánek od jihovýchodu a východojihovýchodu, Padsch Eyland ležel od nás západně k severu ve vzdálenosti 8 až 9 mil. Drželi jsme kurz mezi západem k jihu a severozápadem, abychom připluli do závětří ostrova a vyhnuli se tak nebezpečí, že nás vítr vžene na břeh. V poledne byl opravený kurz západ, vzdálenost 10 mil, šířka podle výpočtu 27 stupňů 4 minuty jižně a délka 265 stupňů 42 minut. V deváté přesýpací hodině odpoledne jsme spatřili kouř stoupající na několika místech, z čehož jsme usoudili, že na něm přebývají lidé. Pomysleli jsme proto, že by bylo dobře poradit se s kapitány ostatních lodí, zda by nebylo nutné podniknout výpravu na břeh, abychom náležitě poznali vnitrozemí. Na to bylo rozhodnuto, že obě šalupy lodí Arend a Thienhoven, dobře obsazené a ozbrojené, poplují ke břehu, naleznou vhodné místo k vylodění oddílu z člunů a provedou též měření hloubky. Když bylo takto rozhodnuto, křižovali jsme s loděmi přes noc před pobřežím. Usnesení zní takto: —

RADA velitelů tří společně plujících lodí, konaná na palubě lodi AREND za přítomnosti níže podepsaných.

Pondělí 6. dubna 1722.

Předseda předkládá, že jsme nyní dospěli na vzdálenost asi dvou mil od Písčitého ostrova, který leží východně od pobřeží (dosud nespatřeného), jehož objevení je jedním z cílů této výpravy, a protože jsme na několika místech viděli stoupat kouř, z čehož lze rozumně usoudit, že řečený ostrov, ač se snad ukáže písčitým a neúrodným, má přesto lidské obyvatele; navrhuje tudíž předseda, že by bylo trestuhodné počínat si lehkomyslně a nedbale, a že bychom měli s loděmi přes noc křižovat před pobřežím a za rozbřesku vyslat až těsně k zemi dvě dobře obsazené šalupy, náležitě ozbrojené (abychom byli schopni obrany pro případ nepřátelského střetnutí), a projevovat obyvatelům veškerou přívětivost, snažíce se zjistit a vyptat se, co nosí nebo čeho užívají jako ozdob či k jiným účelům, a také zda lze výměnou obstarat nějaké občerstvení v podobě zeleniny, ovoce nebo zvířat. Kterýžto návrh byl projednán a všeobecným souhlasem schválen a přijat; a dále se usnáší, že obě šalupy lodí AREND a Thienhoven vyplují za rozbřesku a že The African Galley má následovat tak blízko k zemi, jak jen to bude možné a uvážlivé, a řečené šalupy (bude-li třeba) krýt a bránit. Usneseno a stvrzeno na řečené lodi a ve výše uvedený den. (Podepsáni): Jacob Roggeveen, Jan Koster, Cornelis Bouman, Roelof Rosendaal.

7. Počasí bylo velmi proměnlivé, s hromobitím, blýskáním na obzoru a přeháňkami. Vítr nestálý od severozápadu a občas bezvětří, takže naši výpravu na břeh nebylo možno podniknout s vyhlídkou na úspěch. Dopoledne přivedl kapitán BOUMAN na palubu obyvatele Velikonočního ostrova i s jeho plavidlem, na němž připlul od břehu až těsně k lodi; byl zcela nahý, bez nejmenší pokrývky toho, co se stud zdráhá ukázat. Tento ubohý tvor se zdál být velmi rád, že nás vidí, a projevoval největší údiv nad stavbou naší lodi. Zvláště si všímal napjatosti našich ráhen a stěžňů, pevnosti našeho stojatého i běžícího lanoví, plachet, děl – která s úzkostlivou pozorností celá ohmatal – a všeho ostatního, co spatřil; zvláště když mu byl v zrcadle ukázán obraz jeho vlastní tváře, načež náhle ucukl a pak se podíval na zadní stranu zrcadla, zřejmě v očekávání, že tam objeví příčinu toho zjevení.

Když jsme se jím dostatečně pobavili a on námi, poslali jsme ho v jeho kánoi zpět ke břehu, obdarovavše ho dvěma šňůrami modrých korálků1 kolem krku, malým zrcátkem, nůžkami a jinými podobnými drobnostmi, které ho, jak se zdálo, obzvlášť přitahovaly.

1) V originále stojí coraelen, což znamená korálky.

Když jsme se však přiblížili na krátkou vzdálenost k zemi, viděli jsme zřetelně, že popis Písčitého a nízkého ostrova (jak jej popsal kapitán William Dampier podle výpovědi a svědectví kapitána Davise a kronikáře Lionela Wafera, jehož záznam o tomto i jiných objevech řečený Dampier uveřejnil tiskem a zařadil jako význačnou část do své knihy, jež obsahuje všechny jeho vlastní cesty a plavby) se s naším nálezem ani v nejmenším neshoduje; a že to nemůže být ani ona země, o níž řečení objevitelé prohlašují, že je viditelná 14 až 16 mil za ním a táhne se až za obzor jako pás vysoké země, o níž řečený Dampier soudil, že by mohla být výběžkem neznámé Jižní země. Že tento Velikonoční ostrov nemůže být Písčitým ostrovem, je zřejmé z toho, že písčitý ostrov je malý a nízký; kdežto Velikonoční ostrov má naopak obvod asi 15 či 16 mil a na svém východním a západním konci – které jsou od sebe vzdáleny asi pět mil – má dva vysoké kopce, pozvolna se svažující, a kolem jejich úpatí tři či čtyři další menší kopce vystupující nad rovinu, takže tato země je středně vysoká a vyvýšená nad sílu moře.

Důvod, proč jsme zprvu, z větší vzdálenosti, pokládali řečený Velikonoční ostrov za písčitý, jest ten, že jsme vyprahlou trávu a seno či jiné spálené a ohořelé křoví mylně považovali za půdu takové vyprahlé povahy, neboť svým vnějším vzhledem nevzbuzovalo jinou představu než o nezvykle řídké a chudé vegetaci; a objevitelé jej proto označili za písčitý.

Lze tedy ve světle předchozího výkladu usoudit, že tento nyní objevený Velikonoční ostrov se ukáže být jinou zemí, ležící dále k východu než ta, jež je jedním z cílů naší výpravy; jinak by objevitelé museli být usvědčeni z celé hromady lží ve svých zprávách, podaných jak ústně, tak písemně.

1) Asi šest furlongů.

8. Měli jsme vítr od jihu, jihu k východu a jihojihozápadu, nestálý, takový, že bylo třeba zrefovat marsové plachty. Po snídani byla naše šalupa dobře obsazena a ozbrojena, stejně jako šalupa lodi THIENHOVEN, nyní již blízko u země; a když dostaly své rozkazy, hlásily, že tamní obyvatelé jsou velmi pěkně oděni do jakýchsi látek všech možných barev a že dávali mnoha znameními najevo, abychom přišli na břeh; protože však naše rozkazy zněly, abychom tak nečinili, budou-li Indiáni přítomni ve velkém počtu, nebylo to dovoleno. Někteří se navíc domnívali, že viděli, jak domorodci mají v uších stříbrné destičky a jako ozdoby kolem krku perleťové lastury. Při západu slunce, když jsme vpluli na kotviště mezi loděmi Thienhoven a The African Galley, které již zakotvily a na nás čekaly, spustili jsme kotvu v hloubce 22 sáhů, na korálovém dně, ve vzdálenosti čtvrt míle1 od pláže; východní cíp ostrova ležel od nás na východ k jihu a západní cíp na západoseverozápad.

1) Vydaný deník zde obsahuje poznámku pod čarou v tom smyslu, že potomci tohoto pokolení nebyli o nic méně nakloněni krádežím než jejich otcové, a odkazuje na zprávy Cooka, De la Pérouse a Kotzebua o jejich zkušenostech s nimi v tomto ohledu.

9. K lodím připlulo velké množství kánoí: tito lidé nám tehdy ukázali svou velkou chamtivost po všem, co viděli; a byli tak smělí, že námořníkům strhávali z hlav klobouky a čepice a s kořistí skákali přes palubu1; jsou totiž mimořádně dobří plavci, jak se zdálo z velkého počtu těch, kteří od břehu připlouvali k lodím. Byl tu také jeden obyvatel Velikonočního ostrova, který ze své kánoe vlezl oknem kajuty na loď The African Galley, a když na stole spatřil ubrus, jímž byl stůl pokryt, a usoudil, že je to dobrá kořist, okamžitě s ním utekl; takže je třeba dávat zvláštní pozor a vše bedlivě střežit. Dále byl sestaven oddíl 134 mužů pro výpravu na břeh, aby provedl průzkum a podal zprávu o našem poslání.

1) Ubasworteln, uměle vytvořené hybridní slovo; z malajského ubi, jam, a nizozemského wortel, kořen.

2) Roggeveen používá výraz duymen; doslova palce či šířky palce, ale v nizozemštině běžné označení palců jako délkové míry, jichž jde jedenáct na stopu.

3) Behrensovu zprávu viz Příloha I. Uvádí: Uši měli tak dlouhé, že jim visely až na ramena. Někteří nosili v lalocích bílé ozdoby jako zvláštní okrasu.

4) Tento zvyk zmiňuje Cook i Forster: viz poslední předchozí poznámku pod čarou.

1) Míněno nepochybně tetovaní.

10. Ráno jsme vyrazili se třemi čluny a dvěma šalupami, obsazenými 134 osobami, vesměs ozbrojenými mušketou, pistolemi a šavlí; po dosažení břehu zůstaly čluny a šalupy těsně u sebe, aby mohly spustit své kotvice, a ponechali jsme v nich dvacet mužů, ozbrojených jako výše, aby je hlídali; člun z The African Galley byl navíc na přídi vyzbrojen dvěma karonádami. Když bylo vše takto zařízeno, postupovali jsme v rozvinutém útvaru, ale pohromadě, a šplhali přes skály, kterých je na mořském pobřeží velmi mnoho, až na rovnou zemi neboli planinu, a dávali jsme rukou znamení, aby domorodci, kteří se kolem nás tlačili ve velkém počtu, ustoupili z cesty a udělali nám místo. Když jsme došli až sem, byl ze všech námořníků tří lodí sestaven hlavní šik (corps de bataille), v jehož čele šli komodor a kapitáni KOSTER, Bouman a Rosendaal, každý v čele vlastní posádky. Tuto kolonu, tři řady širokou, zaujímající postavení za ostatními, kryla polovina vojáků pod velením poručíka NiCOLAASE Thonnara, tvořící pravé křídlo; a levé, sestavené z druhé poloviny vojska, vedl pan MARTINUS KEERENS, praporčík. Když jsme takto rozestavili své síly, pochodovali jsme kousek vpřed, abychom udělali místo některým z našich lidí, kteří byli vzadu, aby se mohli zařadit do řad, jež byly proto zastaveny, aby zadní mohli dojít; když tu zcela nečekaně a k našemu velkému úžasu zazněly v našem týlu čtyři či pět výstřelů spolu s rázným výkřikem 't is tyd, 't is tyd, geeft vuur! [Je čas, je čas, pal!]. Na to bylo jako v mžiku vypáleno více než třicet ran a Indiáni, tím ohromeni a vyděšeni, se dali na útěk a zanechali na místě 10 či 12 mrtvých, nepočítaje raněné.

1) Někteří z pánů, kteří procestovali ostrov a mnohé z nich prozkoumali, byli toho mínění, že kámen, z něhož byly zhotoveny, se liší od jakéhokoli jiného, jejž na ostrově viděli, a velmi se podobal umělému. Cook, Bibl. č. 16.

Tito lidé mají údy dobře urostlé, se svaly velkými a silnými; jsou vysoké postavy a jejich přirozená barva není černá, nýbrž světle žlutá či nažloutlá, jak jsme viděli u mnohých mladíků, buď proto, že si nepomalovali1 těla tmavomodrou barvou, nebo proto, že byli vyššího stavu, a nemuseli tudíž pracovat na poli. Tito lidé mají také sněhobílé zuby, jimiž jsou mimořádně dobře vybaveni i staří a šediví, jak dokázalo rozlousknutí velkého a tvrdého ořechu, jehož skořápka byla silnější a odolnější než naše broskvové pecky. Vlasy na hlavě a vousy měla většina z nich krátké, jiní je však nosili dlouhé, spadající na záda, nebo spletené a stočené na temeni hlavy do copu, jako Číňané v Batávii, kde se tomu říká condt.

2) Roggeveenův popis soch, jak se zdá, ukazuje, že se k žádné z nich nikdy nedostal blízko, ale viděl je jen ze vzdálenosti několika set yardů. Jeho „koš“ byl nepochybně jedním z korunovitých válců z tufové horniny, jimiž byla většina postav zakončena.

1) Vchod je uprostřed jedné strany, utvořený jako předsíňka, a tak nízký a úzký, že jím člověk vejde jen po čtyřech. Cook, Bibl. č. 16.

O tom, v čem spočívá bohoslužba těchto lidí, jsme kvůli krátkosti našeho pobytu mezi nimi nemohli získat úplné poznání; povšimli jsme si jen, že zapalují oheň před jistými pozoruhodně vysokými kamennými postavami, které vztyčují; a poté, dřepíce na patách se skloněnými hlavami, spojují dlaně a střídavě je zvedají a spouštějí.

1) Buď mají mezi sebou jen málo žen, nebo mnohým bylo během našeho pobytu zabráněno, aby se ukázaly, praví Cook. Cook, Bibl. č. 16.

2) Největší dům, jejž jsem viděl, byl asi šedesát stop dlouhý, uprostřed osm či devět stop vysoký a na každém konci tři či čtyři; jeho šířka v těchto místech se téměř rovnala jeho výšce. Cook, Bibl. č. 16.

Bylo nám nepochopitelné, jak tito lidé vaří své jídlo, neboť nikdo nedokázal postřehnout ani zjistit, že by měli nějaké hliněné hrnce, pánve či nádoby.

2) Jsou postaveny, či spíše obloženy, otesanými kameny velmi velkých rozměrů; a provedení nezaostává za nejlepším prostým zdivem, jaké máme v Anglii. Nepoužívají žádný druh malty; přesto jsou spáry nesmírně těsné a kameny jsou do sebe velmi důmyslně začepovány. Cook, Bibl. č. 16.

3) V originále stojí slovo stoep. Přesný ekvivalent pro ně neexistuje, i když mu svým způsobem odpovídá „zápraží“, „práh“ nebo „podloubí“.

Jelikož nám bylo znemožněno podrobněji pátrat, usoudili jsme pak, že musí mít pod zemí velké duté křemenné kameny, které drží vodu, když se chystají něco vařit.

Tato obydlí mají jen jeden vchod, tak nízký, že do nich vcházejí plazíce se po kolenou, nahoře zaoblený jako klenba či oblouk1; i střecha má tentýž tvar.

Pátek 10. dubna1 1722.

Předseda svolal velitele této výpravy, aby každý předložil své názory a mínění o nově nalezeném ostrově, totiž zda by vzhledem k tomuto objevu mělo být usnesení, které tato rada projednala a přijala 2. t. m., přesně dodrženo a splněno; či zda bychom naopak měli pokračovat v kurzu dalších sto mil na západ, jelikož tuto objevenou zemi2 (nazvanou námi Padsch Eyland, protože byla spatřena a objevena na Velikonoční den) nelze označit za malý, nízký a písčitý ostrov, neboť má obvod šestnácti nizozemských mil a je to poměrně vysoká země3, která od nás ležela 8 či 9 mil, když The African Galley dala signál, že je v dohledu země. Tuto vzdálenost lze bezpečně pokládat za správnou, vezmeme-li v úvahu, že nám celý následující den za čerstvého větru trvalo, než jsme se k večeru dostali na nějaké dvě míle. Ani nelze řečenou zemi nazvat písčitou, neboť jsme ji shledali nejen nikoli písčitou, nýbrž naopak nesmírně úrodnou; rodí banány, brambory, cukrovou třtinu pozoruhodné tloušťky a mnoho jiných druhů plodů země, ačkoli postrádá velké stromy a domácí zvířata, kromě drůbeže. Toto místo je, pokud jde o jeho bohatou půdu a dobré podnebí, takové, že by z něho mohl být učiněn pozemský ráj, kdyby bylo náležitě obděláváno a zušlechťováno; což se nyní děje jen do té míry, do jaké jsou k tomu obyvatelé nuceni pro udržení života. A dále je zcela nepatřičné dávat tomuto objevu jméno pás vysoké země; předpokládá-li se, že jsme nešťastnou náhodou propluli kolem Nízkého a písčitého ostrova, aniž jsme jej spatřili, což není pravděpodobné, neboť náš kurz byl veden tak, že bychom jej nevyhnutelně spatřili, pokud by tento Velikonoční ostrov byl onou zemí, jež je popisována jako pás vysoké země. Lze tedy s dobrým důvodem usoudit, že tento Velikonoční ostrov je nějaká jiná země než kterákoli z těch, které hledáme, a že jedna část naší plavby je vykonána; neboť postrádá ony znaky, které náležejí zemi, již doufáme nalézt. Předseda předkládá všechny výše uvedené poznámky této radě k uvážení, aby mohl náležitě využít jejího mínění.

1) Shodou zvláštních okolností se i La Pérousova návštěva uskutečnila 10. dubna, o šedesát čtyři let později.

2) Závorka je ve vydaném nizozemském deníku umístěna chybně, a to před slovem omdat, „jelikož“. Zjevně by měla následovat po slově „objevenou“, jak je nyní přeloženo.

3) Nejvyšší vrchol Velikonočního ostrova dosahuje výšky 1 767 stop. Dva další se tyčí 1 327 a 1 323 stop nad mořem. Cook píše: „Kopce jsou tak vysoké, že jsou vidět na patnáct či šestnáct mil.“

Načež, když byly všechny tyto body pozorně vzaty na vědomí a zrale uváženy, je jednomyslně usneseno, že výše řečený Velikonoční ostrov nepochybně ani v nejmenším neodpovídá popisu pásu vysoké země, jsa jen středně vysoký; že také je naprosto nemožné, aby se zde vyskytovaly ušlechtilé kovy, jak jsme se z vlastního ohledání na vlastní oči přesvědčili, že obyvatelé žádné takové nemají a jako oděvů a ozdob užívají pouze jistých výrobků rostlinného původu; a že je umějí pěkně a úhledně sešívat ve třech či čtyřech vrstvách kvůli teplu a pevnosti. Dále že jako ozdoby splétají dohromady některá péra domácí drůbeže (jíž bylo ovšem spatřeno jen velmi málo) tak, že tvoří věnec nošený na hlavě, a malují si obličeje i jiné části těla pravidelnými a souměrnými vzory takovým způsobem, že jedna strana těla odpovídá druhé, nosí též na krku jako ozdobu ploché lastury a rozštěpený ušní lalok mají ucpaný jakýmsi kořenem (tvarem podobným našemu pastináku) pro ozdobu uší. Dále, že jsme nespatřili malý, nízký a písčitý ostrov, který musí být předsunutým výběžkem a pravým znamením oné země, již hledáme; proto se jednomyslným souhlasem ujednává a prohlašuje, že budeme pokračovat v kurzu na západ podél 27. rovnoběžky jižní šířky, dokud neuplujeme dalších sto mil, a po příjezdu tam se máme řídit okolnostmi a učinit takové kroky, jaké budou tehdy shledány vhodnými.

Tak usneseno na lodi a ve výše uvedený den. (Podepsáni) Jacob Roggeveen, Jan Koster, Cornelis Bouman, Roelof Rosendaal.

Na závěr o těchto obytných chýších zbývá jen dodat, že jsme jich v místě, kde jsme přistáli, neviděli víc než šest či sedm, z čehož lze jasně vyvodit, že všichni Indiáni užívají svého majetku společně.

Konečně co se týče jejich námořních plavidel, jsou chabé a křehké stavby; jejich kánoe jsou totiž složeny z množství malých prkének a lehkých rámů, které dovedně svazují velmi jemným stáčeným provázkem z výše zmíněného rostlinného výrobku Piet.

Když bylo toto usnesení přijato a podepsáno, navrhl kapitán Jan Koster k projednání, že by bylo velmi snadné a prosté zjistit, zda výše řečený Velikonoční ostrov je skutečně zemí, o niž usilujeme a k níž jsme řídili svůj kurz, kdybychom nyní podnikli jen krátkou plavbu 12 mil na východ, přičemž by se lodě držely dvě míle od sebe, avšak opět se těsně sešly, kdyby se stalo, že bude spatřen nízký a písčitý ostrov, což by potvrdilo pravdu, že řečený Velikonoční ostrov je zemí, kterou jsme zamýšleli objevit. A v případě, že řečený Písčitý ostrov nespatříme, pak i před tím jmenovaný Velikonoční ostrov musí nutně být jinou zemí (ač leží přímo v naší dráze), než ke které směřuje naše výprava. Dále, že pokud by byl Písčitý ostrov objeven, měl by být stanoven kurz na sever, abychom se dostali do stálejšího a silnějšího pasátu, k uskutečnění druhého bodu naší plavby: neboť první by se naplnil, a tím skončil, setkáním s výše zmíněným Písčitým ostrovem. Což vše bylo po uvážení všeobecným souhlasem schváleno a přijato.

Tak usneseno a rozhodnuto na lodi a v den předchozího usnesení. (Podepsáni) JACOB ROGGEVEEN, Jan Koster, Cornelis Bouman, Roelof Rosenpaal.

11. Vítr byl toho dne severoseverozápadní a severozápadní, takový, že se dalo plout pod marsovými plachtami, a moře bylo rozbouřené. Vyložili jsme hlavní kotvu a stáhli dolů přední a hlavní ráhna. Kolem čtvrté přesýpací hodiny první hlídky se na lodi THIENHOVEN přetrhlo kotevní lano; a když jsme na ni zavolali, zda potřebuje pomoc, odpověděli „Ne“.

[Konec výňatku z Roggeveenova deníku]

POZNÁMKA vydavatele: Přání objevitelů mělo zůstat nenaplněno; a další stránky deníku neobsahují nic, co by se týkalo tohoto tématu. Na kurzu přímo na západ, podél rovnoběžky Velikonočního ostrova, nebyla spatřena žádná země; a 21. dubna svolal Roggeveen další poradu svých důstojníků, k níž tentokrát přizval i vrchní lodivody. Dospěl k závěru, že Velikonoční ostrov musí být totožný s takzvanou Jižní pevninou Davise, Wafera a Dampiera a že pás vysoké země, který nyní hledali, musí být přeludem.

Taková je oficiální zpráva sepsaná panem Jacobem Roggeveenem, komodorem své výpravy – zpráva, která, jakkoli se zdá být i dnes málo známá, měla už dávno odsunout senzacechtivý příběh Tweejarige Reize do říše legend.

B. G. C.

Zpráva vrchního šikovatele Carla Friedericha Behrense

Přeloženo z němčiny podle díla CARLA FRIEDERICHA BEHRENSE: Der wohlversiichte Süd-Länder y das ist: ausführliche Reise-Beschreibung um die Welt.

Zdrojový soubor (.pdf): The voyage of Captain Don Felipe González to Easter Island 1770-1, s. 224–230

Odtud1 jsme nabrali kurz k Davidově zemi, čili k části Jižní země, na ZSZ.

1) Tj. větší, k pevnině bližší ostrov souostroví Juan Fernández.

2) Bachelor's Delight, 1687.

3) Lionel Wafer.

Den co den jsme dobře postupovali, neboť jihovýchodní pasát nám byl velmi příznivý a provázel nás po většinu Jižního moře.

4) Phaeton aether eus.

Pokračovali jsme o dalších 12° západně od výše uvedené délky a každý den jsme kolem sebe měli suchozemské i mořské ptáky, kteří nás doprovázeli, až jsme konečně 6. dubna, v náš první Velikonoční den1, spatřili ostrov, čemuž jsme se srdečně zaradovali.

1) Z Holandska vypluli 1. srpna předchozího roku 1721.

2) Zde musí být míněny německé zákonné míle.

Celou noc jsme zůstávali těsně pod pevninou až k ránu, kdy jsme zamířili jihovýchodním směrem k zátoce či zářezu v pobřeží, abychom zakotvili.

1) Toto číslo je uvedeno číslicemi, ale kvůli vadě sazby je vytištěna jen nula. Míněno je pravděpodobně 50.

V tu chvíli jich bylo mnoho zastřeleno; a mezi padlými ležel i muž, který byl předtím u nás, což nás velmi zarmoutilo.

Kam až jsme tentokrát pronikli, nesetkali jsme se s žádnými zvířaty kromě rozličných druhů ptáků; dále ve vnitrozemí však může být mnoho jiných zvířat, neboť domorodci se zdáli být obeznámeni s prasaty, když nějaká spatřili na palubě našich lodí.

Domorodci si připravují jídlo v hrncích z hlíny či zeminy. Každá domácnost, jak se nám zdálo, měla svůj vlastní.

Domy byly čtyřicet až šedesát stop [schuh] dlouhé, šest až osm stop [schuh] široké a podobně vysoké, postavené na dřevěných kůlech, omazané mazanicí a pokryté palmovým listím.

Uvnitř jejich domů nebylo nalezeno žádné pozoruhodné zařízení kromě několika červených a bílých přikrývek [decken], jichž často užívají jako oděvu a také k přikrývání při spánku.

Tito domorodci byli vesměs bodří a veselí, dobře stavění, silných údů, ne zrovna štíhlí, a přece hbití; přátelští a příjemného chování, avšak zároveň poddajní a také velmi bázliví.

Co se týče pleti, jsou nahnědlí, asi jako Španělé, nalezne se však mezi nimi i několik tmavšího odstínu a jiní docela bílí, a neméně též několik načervenalých, jako by je slunce poněkud silně opálilo.

1) Pisang je malajské obecné označení banánu.

Ženy měly tváře většinou pomalované červeným barvivem, které má mnohem jasnější odstín než jakékoli, jež jsme kdy jinde viděli či nalezli; nevíme však, z čeho tuto krásnou barvu vyrábějí.

Lid neměl, soudě podle zdání, žádných zbraní; ačkoli, jak jsem poznamenal, spoléhal v případě nouze na své bohy či modly, jež v hojném počtu stojí vztyčeny podél celého mořského břehu a před nimiž padá na zem a vzývá je.